Areál tzv. Francouzských škol byl postaven podle návrhu avantgardního architekta Jana Gillara. Elegantní stavby osazené v zeleni sledovaly ty nejprogresivnější trendy v oblasti školských staveb a systému výuky a krátce po svém dokončení se staly architektonickou ikonou evropského formátu.

Soutěž na projekt školského okrsku vyhlásila Společnost pro výuku francouzského jazyka za podpory francouzské vlády. Cílem bylo vystavět moderní školské zařízení na všech stupních výuky, včetně internátu a dalších potřebných zařízení. Kromě samotných budov reálného gymnázia, obecné a mateřské školy vznikl pavilon s tělocvičnou a divadlem, objekt kuchyně s jídelnou. Internát pro studenty, obsahující rovněž byty vychovatelů, ani plánovaný bazén nakonec realizován nebyl.

Mladý architekt Jan Gillar, čerstvý absolvent školy Josefa Gočára, který v soutěži zvítězil, kladl důraz na čistotu forem, promyšlenost dispozic a maximální hygienu provozu. Jedním z hlavních kritérií bylo zajistit dostatek přirozeného světla a čerstvého vzduchu. Tomu sloužila široká otvíravá pásová okna, prosklené příčky v interiéru i rozmístění objektů na parcele. Práce se světlem však byla rafinovanější – světlo v učebnách totiž nesmělo oslňovat, a proto byly místnosti vybaveny velkými osvětlovacími okny na stinné straně a menšími okny pro přímý sluneční svit. Takové osvětlení mělo umožnit libovolné uspořádání učebny, a tedy i variabilní pedagogické postupy. Důležitou součástí konceptu byla i prostupnost do okolní zeleně, ať už do polouzavřeného „Parku studia“, na společné hřiště s pískovištěm, nebo na tzv. učební terasy, přístupné přímo ze školních tříd.

Vnější výraz budov určil železobetonový skelet, který jasně vyjádřil progresivnost obsahu a stal se inspirací pro mnohé další školní budovy první republiky.