Vltavská kaskáda je soustavou 9 přehrad rozmístěných na horním a středním toku Vltavy. Podnětem k úpravám řeky bylo nejprve její splavnění, po první světové válce začala být však aktuální i otázka využití vodní energie. V dnešní době je instalovaný výkon elektráren celé kaskády více než 750 MW.

Možnostmi úpravy Vltavy se zabývala už koncem 19. století loďařská firma Lanna – Vering vzniklo dílo ve Vraném nad Vltavou (1930 – 1935). Z několika variantních projektů jako první investice státního fondu pro stavbu vodních děl. Tvoří jej jez, dvě plavební komory a elektrárna. Výše proti proudu následovala nádrž Štěchovice (1938 – 1944), vybavená plavební komorou pro velké lodě a průtočnou i přečerpávací elektrárnou. Hráz této přehrady je betonová se žulovým obkladem. Další v pořadí vznikla nádrž Slapy, stavěná vletech 1951 – 1954. Je šestou největší přehradou v ČR a její elektrárna je vybavena třemi Kaplanovými turbínami o výkonu 3 x 48 MW. Padesátá léta soustředila výstavbu na horní tok Vltavy, do oblasti Lipna. Na hranici NP a CHKO Šumava byla vybudována v letech 1952 – 1959 gigantická údolní nádrž o ploše 4 650 ha, kdy přehradu kombinovaná betonová tížná a zemní sypaná hráz. V podloží zemní části bylo nutno přetnout neskalní podloží betonovou stěnou, zavázání do skály se dosáhlo spouštěním ocelobetonových kesonů. Energetickou funkci plní podzemní elektrárna, průtoky vody pomáhá regulovat malá vyrovnávací nádrž nad Vyšším Brodem, vybavená menší průtočnou elektrárnou (Lipno II). V průběhu 60. let byly postaveny přehrady Orlík a Kamýk. Betonová tížná hráz Orlíku je z celé soustavy největší – dosahuje délky 450 m, a výšky v koruně 91 m. Odtoky elektrárny reguluje dílo na Kamýku, kde je využívá menší průtočná elektrárna. V 80. letech 20. stol. doplnila sedmu stávajících další dvě vodní díla – Kořensko a Hněvkovice – zřízená pro potřeby jaderné elektrárny Temelín.