Když byl roku 2002 založen Novodvorský klášter, byla to událost, jakou české země nezažily již nejméně 500 let. V odlehlém zákoutí jihozápadních Čech tak byl obnoven duchovní život, před padesáti lety násilně ukončený. Ojedinělá duchovní stavba, upravený barokní dvorec s železobetonovou novostavbou kostela Matky Boží, je do hloubky prodchnutá spiritualitou a minimalismem, který odpovídá přísné observanci cisterciáckého řádu.

Záměr vybudovat v Čechách nový klášter se zrodil těsně po sametové revoluci. Po deseti letech strávených v klášteře Sept Fons ve střední Francii se skupina noviců navrátila do Čech, aby nalezla místo pro nové sídlo. Vybrali ruinu barokního statku, který do 50. let 20. století patřil premonstrátům v Teplé. Na doporučení opata mateřského kláštera oslovili bratři britského architekta Johna Pawsona, který byl už tehdy znám svým puristickým přístupem. Pod jeho vedením a ve spolupráci s plzeňským ateliérem arch. Soukupa byl statek upraven do podoby kláštera, nově byl zbudován kostel zasvěcený Panně Marii.

Pro celý areál je typická velká střídmost. Novotvary hovoří strohým geometrickým jazykem a barevností omezenou na bílou a tóny přírodních materiálů. Síla působivosti spočívá v optických kvalitách – ve hře stínů a světel pronikajících štěrbinami. Paprsky vykreslují na holých stěnách nehmotný obraz duchovního jsoucna.

Příhodná dispozice dvora vedla k vytvoření ambitu, který jako by opět odmítal přijmout pozemské zákony – valená klenba zůstala otevřena do rajského dvora velkým průběžným oknem bez podpor. Její tíha je tedy zavěšena na vnitřní stěně ochozu.

Od vysvěcení kláštera areál dále prochází úpravami, na kterých se nadále podílejí původní architekti. Byly restaurovány barokní fresky, dostavěn hostinský dům a naposled také výrobna hořčice, která je pro bratry zdrojem příjmů.