Budova Ústavu makromolekulární chemie byla již v době svého vzniku považována za přelomovou. Toto hodnocení se týkalo nejen nových technologických postupů ve výstavbě, ale do značné míry také nového výrazu, který technologie umožnily. Vznikla v letech, kdy česká architektura pomalu opouštěla sféru sorely 50. let a chystala se k triumfu tzv. bruselského stylu. Je první stavbou, na které byl použit lehký obvodový plášť ze sendvičových panelů, známý pod pojmem „závěsová fasáda“, stavební prvek, bez kterého by byl další vývoj nemyslitelný. Karel Prager, s podporou prof. Otto Wichterle se zasadil o vývoj jeho prototypu a dokázal jej také prosadit do výroby.

Produkce tzv. boletických panelů měla zásadní vliv na proměnu československého stavebnictví. Znamenala pokrok v prefabrikaci, eliminaci mokrých procesů, zrychlení výstavby, nárůst efektivity. Dále v ÚMCH byly prvně použity „skříňové příčky“ – lehké montované vertikální konstrukce, které umožňovaly snadný přístup ke svislým rozvodům i jistou variabilitu dispozic.

Areál ÚMCH sestává ze dvou propojených deskových budov – severojižně orientované devíti podlažní budovy laboratoří a kanceláří a kolmo nasedajícího dvoupatrového křídla společenských, technických a administrativních provozů. Výraz budovy, která je konstrukčně železobetonovým skeletem, určuje právě lehký plášť, členěný rastrem subtilních hliníkových profilů. Barevnost parapetních partií byla zvolena zelená – „flašková“ – podle autora propojující stavbu s nedaleko ležící zelení obory Hvězda.

Budova je od roku 2000 chráněnou kulturní památkou. V letech 2000 – 2002 prošla rekonstrukcí obvodového a střešního pláště podle návrhu Miloslava Pavlíka.