Vojenské cvičiště u karlínské Invalidovny bylo vybráno pro sídliště již za první republiky. V 60. letech tu vyrostl okrsek s plnou občanskou vybaveností. Sídliště dostalo statut experimentu – ověřovalo novou koncepci bydlení i některé nové stavební postupy (např. železobetonové předepjaté panely délky 6 m). Urbanistické řešení odvádělo dopravu na obvod sídliště, střed pak zůstal volný pro pěší pohyb v zeleni, osazené výtvarnými díly. Kultivovaná forma domů s nádechem bruselského stylu nabízela byty od garsoniér po nadstandartní 4+1. Ve spolupráci s Ústavem bytové a oděvní kultury vzniklo modelové vybavení výstavních bytů.

Předností lokality byla dopravní obslužnost. Tramvajová linka vede do Karlína již od 19. století a naplánována sem byla i stanice metra (realizováno roku 1990). Těžištěm sídliště se stal obchodní okrsek, zvýrazněný vertikálou hotelového domu. V klidném nitru sídliště byly rozmístěny nižší deskové domy pěti až osmipodlažní a dva bodové dvanáctipodlažní věžové domy. K okrsku náležela také základní škola a školka s jeslemi s aktuální pavilonovou strukturou (byla již zbořena). Celkem 1 275 bytů pro 4 265 obyvatel nabízelo 33 různých dispozic. Malou výměru většiny z nich kompenzují sdílené prostory (např. klubovny, dílny, nebo privátní sklady ve sdílených patrech).

Hotelový dům s plechovou fasádou (hotel Olympik), po vzoru Unité d´habitation vyzdvižený na nohách, obsahuje minimální byty pro jednotlivce či páry, pro něž zajišťoval servis stravování, praní i nákupů. Zajímavostí sídliště je atypická, původně mazutová, výtopna s vysokým komínem a nezvyklou střešní konstrukcí, navrženou na principu prověšené řetězovky s betonovou skořepinou.