Vila hudebního skladatele Zdeňka Lišky je třetí a nejmladší stavbou architekta Zdeňka Plesníka (1914 – 2003) na zlínských předměstích. Budova, osazená ve svahu zlínského Hollywoodu Kudlova, pozoruhodným způsobem rozvíjí výraz tradiční baťovské cihelné architektury, doplněné o prvky pozdního romantizujícího předválečného funkcionalismu i poválečného dekorativního klasicismu. Dispozice interiérů je zhmotněním přechodového stádia prvorepublikových vil k bydlení dnešního typu. Klíčovým motivem je propojení vily se zahradou a postupné prostupování ze zahrady do polouzavřené lodžie a následně do otevřené obytné haly.

Zdeněk Liška přišel do Zlína jako mladý konzervatorista, ale díky svému talentu udělal kariéru komponováním pro zlínské filmové ateliéry. Prostřednictvím svých přátel Zikmunda a Hanzelky se seznámil s architektem Plesníkem, autorem domů obou cestovatelů. V trojici Plesníkových vil lze dobře sledovat to, co je pro architekta a zejména baťovské prostředí typické, tj. precizování konceptu. Dvoupodlažní vila usazená v zahradě je provedena z režného zdiva doplněného železobetonovými prefabrikáty. Pro baťovské stavby je typický sloupový skelet, který podpírá zasklenou lodžii v prvním patře i pergolu v zahradě. Panely se čtvercovým rastrem, použité pro parapetní výplně, zase připomenou Drofovy a Morýsovy domy a stejně jako lehce profilované přetažené střešní římsy posouvají výraz k dekorativizmu 50. let. Skandinávský či romantizující akcent dodává předsazené schodiště a lodžie z režného kamene. Interiéru dominuje velká obytná hala, která oproti předválečnému důslednému oddělení naopak spojuje funkce obsluhující a obsluhované. Velkou část tohoto prostoru zaujímá pracovna skladatele.

V 70. letech odešel Z. Liška ze Zlína do Prahy a vila byla dále užívána Studiem krátkého filmu. Po roce 1989 byl dům zdevastován. V nedávné době nový vlastník vilu zrekonstruoval.