Idea kolektivního bydlení se u nás nejvíc rozvíjela ve 20. a 30. letech 20. století. Na bázi vědeckého funkcionalismu koncipovala levicová avantgarda s Karlem Teigem v čele program sociální reformy, jemuž byla architektura nástrojem i produktem. Kolektivní bydlení mělo být jedním z východisek z prohlubující se ekonomické krize. Vedle uvolnění pracovních kapacit (žen) sledovalo možnost racionalizace a zefektivnění bydlení sdružením některých provozů (kuchyně, prádelna…) a vědeckým určením minimálního optima individuálních obytných jednotek, které Karel Teige vtělil do knihy „Nejmenší byt“ (1932). Zřizovatelem takových „domů hotelového typu“ býval často management průmyslových podniků, který tak budoval specifický druh sociálního zabezpečení a servisu pro své zaměstnance. Kořeny „cohousingu“ jsou ovšem starší – z 2. poloviny 19. století. První sdílené domácnosti vzešly z ženského hnutí. Například ve Velké Británii se ženy sdružovaly ke kooperativnímu zajišťování domácích prací, které popř. vedlo i k profesionalizaci domácího servisu v rámci více rodinných domů s kolektivní obsluhou. Dalším krokem pak bylo zřízení hromadné péče o děti apod. Míra participace mohla být různá – od prostého „domu s centrální kuchyní“ po anarchisticky radikální společenstva individuí s volnými partnerskými vztahy a kolektivizovanou profesionální péčí o děti.

Byť k průkopníkům myšlenky Koldomu u nás patřil už počátkem století T. G. Masaryk, k první realizaci došlo až po válce. Oproti prvnímu Koldomu Jiřího Voženílka v baťovském Zlíně, obsahuje obytný soubor pro chemičku v Litvínově různé typy bytů včetně rodinných, dokonce mezonetových.

Budova má nepravidelný půdorys souměrný podél příčné osy. Skládá se ze dvou zalomených samostatně stojících obytných křídel a střední budovy, která obě křídla spojuje. Západní křídlo má ocelový skelet s vyzdívaným obvodovým pláštěm a železobetonovými stropy. Nosnou konstrukcí východního křídla je železobetonový monolitický skelet. Kolmé části obou křídel jsou shodné, mají dva suterény a jedenáct nadzemních podlaží. V obou křídlech jsou ve druhých suterénech nebytové prostory, v prvním suterénu a v 1. – 11. nadzemním podlaží jsou byty.

Dvě protilehlé, symetricky zalomené desky bytů propojuje snížené střední křídlo obsahující sdílené provozy a služby, včetně kluboven, školky, nebo víceúčelového sálu.