Podolský most je největší železobetonový obloukový most v České a Slovenské republice a ve své době i jeden z největších na světě. Zároveň patří mezi naše nejkrásnější mosty. Už jeho návrh dostal na světové výstavě v roce 1937 v Paříži zlatou medailí a byl nazván Le beau pont de l´Europe (Krásný most Evropy), další ocenění získal v Lutychu v roce 1939.  

Silnice z Tábora do Písku překračovala Vltavu řetězovým mostem na dně údolí. Splavnění Vltavy předpokládalo zvýšení hladiny řeky. Proto pracovníci ministerstva veřejných prací Václav Janák, následně Antonín Brebera a Ladislav Pacholík připravili návrh nové trasy silnice včetně mostu přes celé údolí řeky mezi obcemi Podolsko a Temešvár.

Podrobný projekt vypracovala firma Jana Blažka, významného odborníka na experimentální řešení statických problémů (metoda Beggs-Blažek). Celuloidovými modely v jeho experimentální laboratoři se řešily i návrhy dalších železobetonových konstrukcí a mostů, zejména v době bez počítačů.

Most postavila firma Bedřicha Hlavy, která byla s třetí nejnižší nabídkou (13,9 mil. Kč) vybrána z 12 nabídek. Nabídky se pohybovaly v rozmezí 115 % až 140 % úřední ceny (11,4 mil. Kč). Kromě ceny rozhodl o vítězi i posudek, že místní štěrk je vhodný do betonu.

Most je dlouhý 510 m a široký 8,5 m. Vozovka leží ve výšce 58 m nad dnem a minimálně 39 m nad hladinou Orlické přehrady. Největší oblouk má rozpon 150 m, tloušťku 2 m a vzepětí 41,8 m. Šířka klenby ve vrcholu oblouků je 7,5 m, v patkách 9,5 m. Na pravém břehu je šest a na levém jsou dva kruhové oblouky o světlosti 35,65 m a vzepětí 9,8 m. Klenby jsou 7,5 m široké a 0,75 m tlusté. Pilíře jsou duté.

Ke stavbě mostu se váže i smutná událost. Z prohlídky stavby 27. 9. 1941 byl odvolán tehdejší předseda vlády Alois Eliáš. Po příjezdu do Prahy byl gestapem zatčen, uvězněn a  9. 6. 1942 byl Němci, jako jediný premiér ze všech obsazených zemí, popraven.