Víceúčelová budova hlavního nádraží v Hradci byla postavena jako reprezentativní vstupní brána do sídelního města státních drah. Monumentální stavba, postavená ve stylu klasicizující moderny, byla ve své době nejmodernějším nádražím v republice, které inspirovalo nejednu další výpravní budovu. Zároveň je také pomyslným centrem celého Pražského předměstí.

Pevnostní město Hradec získalo první nádraží po zbourání hradeb. Iniciativou starosty Františka Ulricha, který za více než 30 let ve funkci přivedl město do pozice „salonu republiky“, bylo roku 1919 do Hradce z pražského Karlína přesunuto Ředitelství státních drah a dopravní význam města značně vzrostl. Reprezentativní sídlo drah vytvořil na Ulrichově náměstí Josef Gočár (1928) a bylo třeba upravit i budovu nádraží.

Roku 1927 zadaly ČSD projekt nového nádraží přímo Václavu Reichlovi. Stavba kvůli komplikovanému podloží a ekonomické krizi trvala 6 let, byť bylo nádraží otevřeno již v roce 1935.

Ústředním motivem budovy je 46 m vysoká hranolová věž s hodinami, ukrývající vodojem. Rozděluje 152 m dlouhé průčelí na dvě výrazem odlišné budovy, z nichž jižní náleží zákaznickému provozu, zatímco severní je budovou správní. Jižní křídlo nese železobetonová konstrukce, severní křídlo je zděné, ze železobetonu byly pouze stropy, střecha je pokryta pálenými střešními taškami. Vnější fasády budovy byly z břízolitu a pískovcových obkladových desek. V budově byla umístěna také pošta, ubytovna a zdravotní středisko pro zaměstnance drah, restaurace s 28 hotelovými pokoji, sklepní vinárna a podzemní kino. Zákaznická hala je zajímavá svým osvětlením, které Bedřich Hacar a Václav Klouček vyřešili světlíkovým skleněným zastřešením. Interiéry však osvětlují i vysoká okna z mléčného skla s vitráží se znakem města. Vlastenecký motiv podtrhuje pamětní plaketa TGM. Příjezdovou halu na fasádě prozrazuje vstupní markýza i pilastry slavnostního vysokého řádu. Budovu ukončuje rizalit, osazený světlonoši s okřídleným kolem, dynamickou plastikou Josefa Škody, Štursova žáka.

Staniční budova byla 3. května roku 1958 vyhlášena kulturní památkou.

Vstup na krytá nástupiště byl inovativně vyřešen podchody.