Bechyňský, neboli Duhový, původně Jubilejní most byl dlouho největším železobetonovým mostem v Československu. V současnosti jde stále o deváté největší rozpětí železobetonového oblouku u nás. Unikátní je i tím, že od začátku slouží železničnímu i silničnímu provozu.

V roce 1903 byla z Tábora do Bechyně postavena elektrifikovaná železniční trať, která ale končila před hlubokým údolím Lužnice. Z nádraží nebo z města se muselo sejít či sjet k dřevěnému mostu přes Lužnici a na druhé straně opět vystoupat nahoru. Vzrůstající železniční a silniční provoz stále naléhavěji vyžadoval nový most v úrovni nádraží a města. S přípravou mostu se začalo v roce 1922 a po řadě úvah byl navržen sdružený most pro železniční a silniční dopravu. Současně se stavbou mostu byla prodloužena i železniční trať.

Železobetonová mostní konstrukce se klene na hlubokým údolím Lužnice ve výšce cca 60 m. Celková délka mostu je 190,5 m a šířka 8,9 m. Hlavní oblouk má rozpětí 90 m a vzepětí 38 m, vedlejší pole 4 × 13,5 a 3 × 15,5 m. Hlavní pole je tvořeno dvěma obloukovými pasy, spojenými ztužidly. Vzdálenost obloukových pasů, ve vrcholu je 6 m, u základů 8,25 m, nejvyšší sloup měří 28 m. Svým obloukem přes hluboké údolí Lužnice si časem most vysloužil pojmenování „Bechyňská duha“.

Jako základní materiál byl použit písek z Lužnice a štěrk z nedalekého kamenolomu Čermák. Unikátním dílem byla i dřevěná skruž pro výstavbu obloukových pasů, na kterou bylo použito 2 200 m³ dřeva. Podrobný popis skruže byl jako vzorový uveden ještě v Technickém průvodci z roku 1949.

Most byl otevřen 28.10.1928 k 10. výročí vzniku Československa.

Jako výrazný krajinotvorný prvek byl most mnohokrát zobrazen na dílech různých umělců (i při stavbě) a dostal se i na poštovní známku.

Roku 2014 byl most prohlášen národní kulturní památkou.