Rozměrná funkcionalistická budova nedaleko pražského výstaviště vyrostla koncem 20. let na parcele po zbořené továrně. Jejími architekty byli Oldřich Tyl a Josef Fuchs a stavba velikosti celého bloku vyrostla během pouhých tří let a byla první z plánovaného okrsku „Veletržní city“. Její přísnou konstruktivní formu ocenil při své návštěvě i samotný Le Corbusier. Palác Pražských vzorkových veletrhů byl tehdy největší stavbou v Evropě postavenou podle ideálů, které „Corbu“ hlásal.

Železobetonová konstrukce budovy ukrytá za fasádou umožnila vytvořit dvě impozantní dvorany, určené pro výstavy rozměrných exponátů. Obě jsou zastřešeny skleněnými světlíky a mají tak příznivé rozptýlené horní světlo. Hlavní výstavní křídlo obsahuje nad zvýšeným parterem čtyři podlaží ochozů s výstavními buňkami, které se navenek projevují nepřerušenými pásovými okny, jež přebíhají přes nároží. Parapetní partie této části průčelí byly určeny pro reklamní nápisy. Poslední patro budovy ustupuje a vytváří prostor pro terasy, osazené zelení a střešní kavárny s širokým výhledem. Kromě 28 000 m² výstavních ploch budova skýtala bohaté zázemí – mnoho bufetů, kaváren, obchodů, lékařskou ordinaci, poštu nebo vlastní telekomunikační stanici a v suterénu biograf. Svému účelu sloužila krátce i po válce, později se stala administrativním sídlem čtyř exportních firem (Podniků zahraničního obchodu).

Roku 1974 zachvátil budovu rozsáhlý požár a shořela na holý skelet. Po dlouhém váhání nakonec bylo rozhodnuto o rekonstrukci a následném využití stavby pro potřeby Národní galerie. Rekonstrukce započala roku 1986 pod vedením architekta Masáka z libereckého SIALu. Provoz Sbírky moderního umění Národní galerie byl zahájen až 13. prosince 1995.