Areál brněnského Výstaviště vznikl koncem 20. let 20. století pro Výstavu soudobé kultury. Specifická úloha výstavních pavilonů byla příležitostí, kde mohly naplno zaznít nejprogresivnější stylové projevy doby. V brněnských Pisárkách tak vznikl neobyčejný soubor funkcionalistických staveb, na kterém se podíleli takoví architekti jako Emil Králík, Bohuslav Fuchs, Pavel Janák, Josef Gočár nebo Jiří Kroha. Každý z nich vytvořil jeden z pavilonů, do něhož vtělil svůj osobitý rukopis. Dominantou Výstaviště 1. republiky je budova Obchodně-průmyslového paláce, který svými sevřenými křídly v půdorysu „A“ určuje hlavní osy celého areálu. Konstrukci výstavních hal „Áčka“ tvoří parabolické oblouky řetězovkových kleneb. Jejich tvar je invencí Jaroslava Valenty (spolu s Josefem Kalousem autora návrhu pavilonu), který takto poupravil staticky velmi namáhané oblouky půlkruhové. Vedle samotného Výstaviště prezentovala trendy soudobé kultury v oblasti bydlení i samostatná kolonie „Nový dům“ v brněnských Žabovřeskách, inspirovaná obdobnými výstavami např. ve Stuttgartu. Po válečném obsazení nacisty přinesla 50. léta oživení, průmysl hledal nová odbytiště a roku 1959 se konal první mezinárodní strojírenský veletrh. Pro jeho účely vznikl reprezentativní kruhový pavilon „Z“ s pozoruhodnou kopulí s rozpětím přes 90 m a výškou 46 m. Autory ocelové konstrukce jsou Ferdinand Lederer a jeho spolupracovníci. Unikátní pružný montovaný skelet kopule byl v prototypu odzkoušen na menším kruhovém pavilonu „Y“. Od 80. let byla vystavěna další infrastruktura – pracovalo se hlavně na odstranění sezónnosti provozu. Prozatím posledním doplňkem areálu je hala „P“ architekta Jaroslava Dokoupila, splňující současné požadavky výstavnictví.

Brněnský výstavní okrsek slouží dodnes původnímu účelu a představuje neobyčejnou kroniku vývoje architektury 20. století.